Pan T.

Pan T. On byl absolutně to nejlepší a zároveň nejhorší v mým životě.
Potkali jsme se díky naší společné kamarádce Nik. A okamžitě jsem podlehla jeho kouzlu. Kdo by taky ne, je vysoký (hoodně!), má tmavě hnědý vlasy a krásný čokoládový oči. Černý dlouhý řasy a roztomilá pusa. Měl hodně pevný objetí, nikdy se mu nepotily ruce a nádherně líbal. Sice bydlel asi 43km od mého školního města, ale často za mnou jezdil. Bylo mi 16 a byla jsem bláznivě zamilovaná. A asi o dost víc než on.
O jarních prázdninách měl odjet do Rakouska na hory. Den před odjezdem mi napsal, že je konec. Jen tak, bez vysvětlení. To byl asi jeden z nejhorších dní mého života. Nejedla jsem, nespala jsem, nechtěla jsem chodit do školy, ani na bazén, do aerobiku, na jógu, nechtěla jsem jet domů. Nechtěla jsem nic. Tenhle stav trval měsíc, dva. Příšerně se mi zhoršily známky a vztahy se všema lidma, co je mám ráda. Pak mě  (asi už to se mnou nemohla vydržet) profackovala Martina (jedna z těch nejbližších) a nějak se to začalo spravovovat a o prázdninách už to bylo celkem dobrý. Přišel druhák a mě bylo fajn. Pořád jsem o něm nemohla mluvit bez bolesti, ale jinak mi bylo fajn.
Ale o Vánocích mi napsal... Chápete to? 10 měsíců potom co mě opustil mi napsal. A omluvil se. A chtěl mě zpátky. Naštěstí jsem na to dokázala říct ne, i když jsem to obrečela. Protože vím, že by nám to stejně zase nevyšlo. Vím, že by to skončilo stejně a taky vím, že bych se z toho už nedostala.
Teď jsem se z toho vypsala, poprvé jsem to ze sebe dokázala všechno dostat. Jsem šťastná... Jsem. A na T. nikdy nezapomenu.
                                                                                                                                     Tally <3