Jak jsem tady před nedávnem psala, dělala jsem autoškolu. 1. závěrečné zkoušky jsem dělala 4. 2. 2016.
Písemné testy jsem udělala na hranu 43 bodů, což mi náladu nezkazilo - vlastně jsem byla šťastná a plná euforie, že už konečně mám tu strašnou teorii za sebou. A úspěšně. Pak jsem byla ještě šťastnější, protože mi instruktor autoškoly řekl, že při jízdách budu mít komisaře a ne tu nechvalně proslulou a přísnou komisařku. Popravdě řečeno jsem si dost věřila, nejenom že mě učitel chválil, jak hezky jezdím, ale i můj taťka (s nímž jsem byla několikrát jezdit), říkal, že to není tak špatné, abych jízdy neudělala - a to je na mého tatínka pořádná pochvala. Sice jsem se před zkouškou bála a byla nervózní, ale už jsem se viděla s řidičákem.Nemusím tady ani psát, že jsem se spletla. Na samotný začátek jízdy jsem čekala 2,5 hodiny a to přede mnou byly jenom dvě holky. Pak, když jsem konečně vyjela, mě komisař mučil 45 minutami jízdy po městě i mimo, 2x jsem couvala, jednou parkovala podélně couváním. Jezdili jsme několikrát přes ty nejhorší křižovatky... Když jsme konečně dojeli, tak mě začal dusit v autě. Vlastně mi vytkl jenom jednu chybu - po 1. couváním jsem si neseřídila pravé boční zrcátko, takže jsem podle něj jela naslepo. Touhle chybou mě v tom autě trápil cca 25 minut. Docela dost jsem to neunesla dostala jsem z toho hysterický záchvat. Nejen z toho, jak mě dusil, ale i z toho, jak jsem zklamala svoje rodiče. Když mě konečně propustil z auta, tak jsem vyběhla jak namydlenej blesk a vystrašila jsem všechny, co čekali na zkoušku po mě, pláčem. Ten den jsem pochopitelně nešla do školy a nikomu kromě spolubydlících a Nik (viz. My little Cakes) jsem nic neřekla.
Dneska (17. 2. 2016) jsem měla opravný termín pro jízdy. Jsou sice prázdniny, ale to mě nezastavilo a v 5:00 ráno jsem vyrazila do svého školního města na zkoušku. Tam jsem zacvakala 700Kč a zjistila jsem, že mou jízdu bude provázet PANÍ KOMISAŘKA. Rovnou jsem se smířila s tím, že autoškola prostě bude hotová napotřetí a poraženecky jsem nastoupila do auta, vyjeli jsme. Můj strach byl úplně zbytečný. Buď se dobře vyspala, nebo mě všichni strašili zbytečně. Za 20 minut bylo po jízdě a paní komisařka mi ještě pogratulovala.
Strašně moc se mi ulevilo. Takže jsem řidička, sice napodruhé, ale JSEM. :)
Abych to tak nějak shrnula, autoškola mě dohromady vyšla na 9500Kč, a dělala jsem jí 3 měsíce :)
Tally♥
středa 17. února 2016
pátek 12. února 2016
Seznamky?
Tak nějak tady už skoro celý rok popisuji svůj život. Tak bych se asi měla podělit o to, co se teď doopravdy děje v mém ''milostném'' životě.
Popravdě? Nic. Ne, že bych si s někým aspoň psala a teď popírala, že by tenhle psací vztah měl alespoň nějakou šanci. Prostě se nic, ale vůbec nic neděje, Vlastně jsem spokojená. Nechci kluka. Vážně, nemám na ně čas, ani náladu. Jenže tenhle týden se nějak zvrtl.
Začalo to ve škole. Moje kamarádky začaly vzdychat, jak je to strašné nemít kluka. Jak se cítí osaměle a že by potřebovaly mužské objetí. Jak jim kluci chybí, že se bez nich cítí prázdné a nenaplněné a ošklivé, proto je teda nikdo nechce. Nějak mi to začalo vrtat hlavou, přemýšlela jsem o sobě, proč já vlastně nemám kluka, to jsem taková šereda? A vlastně jsem taky nikoho dlouho neměla, to mi kluci asi taky chybí... No jo, to je ono! Potřebuju kluka!!!
Tak tahle debilovina se mi vyrodila v hlavě a nešla zapudit. A kde tak narychlo sehnat kluka, když se kolem mě zrovna nikdo neochomýtá? Přeci na seznamce. Zaregistrovaly jsme se s mou spolubydlící na jednu nejmenovanou, prý ZDARMA seznamku. Za ty 2 dny, co jsem byla zaregistrovaná, se ozvalo asi 20 kluků. A já najednou nechci ani jednoho, i když všichni do jednoho slibují něhu, romantiku, nezapomenutelný sex, skvělý vztah, zajištění :D Díky, nechci nic z toho. Nic a nikoho. Profil na mé seznamce je po necelých 48 hodinách zrušený.
Takže update z mého života nebude. Protože není nic, co bych vám teď mohla říct.
Ale víte vy co ? Jsem šťastná. Většinou :)
Tally:*
Popravdě? Nic. Ne, že bych si s někým aspoň psala a teď popírala, že by tenhle psací vztah měl alespoň nějakou šanci. Prostě se nic, ale vůbec nic neděje, Vlastně jsem spokojená. Nechci kluka. Vážně, nemám na ně čas, ani náladu. Jenže tenhle týden se nějak zvrtl.
Začalo to ve škole. Moje kamarádky začaly vzdychat, jak je to strašné nemít kluka. Jak se cítí osaměle a že by potřebovaly mužské objetí. Jak jim kluci chybí, že se bez nich cítí prázdné a nenaplněné a ošklivé, proto je teda nikdo nechce. Nějak mi to začalo vrtat hlavou, přemýšlela jsem o sobě, proč já vlastně nemám kluka, to jsem taková šereda? A vlastně jsem taky nikoho dlouho neměla, to mi kluci asi taky chybí... No jo, to je ono! Potřebuju kluka!!!
Tak tahle debilovina se mi vyrodila v hlavě a nešla zapudit. A kde tak narychlo sehnat kluka, když se kolem mě zrovna nikdo neochomýtá? Přeci na seznamce. Zaregistrovaly jsme se s mou spolubydlící na jednu nejmenovanou, prý ZDARMA seznamku. Za ty 2 dny, co jsem byla zaregistrovaná, se ozvalo asi 20 kluků. A já najednou nechci ani jednoho, i když všichni do jednoho slibují něhu, romantiku, nezapomenutelný sex, skvělý vztah, zajištění :D Díky, nechci nic z toho. Nic a nikoho. Profil na mé seznamce je po necelých 48 hodinách zrušený.
Takže update z mého života nebude. Protože není nic, co bych vám teď mohla říct.
Ale víte vy co ? Jsem šťastná. Většinou :)
Tally:*
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
